Těžba se zde soustředila především do oblasti Kozí hůrky a Panského vrchu. Přesný rozsah středověkých prací neznáme. Po husitských válkách však těžba v celém jílovském revíru začala živořit a zdejší doly se dostaly z královského majetku do soukromých rukou. Posledním významným těžařem zde byl Václav Černý, který postavil při dolech hornický cech (správní budovu), dnešní čp. 20. Jeho synové těžili s určitým úspěchem ještě v roce 1846. V roce 1876 koupil zdejší doly Josef Wang z Kňovic u Sedlčan, ale záhy dolování pro neúspěch zanechal a doly prodal francouzské firmě, která rovněž v těžbě ztroskotala. A tak se dostaly nakonec doly do rukou československého státu a ten po počátečních pokusech, které přerušila druhá světová válka, po roce 1950 novou těžbu zahájil. Pracovalo se nejdříve na tak zvané staré jámě v západním svahu Kozí hůrky (dnes patrné zbytky důlního odvalu) a později na nové jámě vybudované u silnice do Luk. Těžba probíhala v hloubkách do 200 metrů. Zdejší ložisko bylo propojeno s dolem Pepř ve Studeném, kde se zlatá ruda vytahovala na povrch ke zpracování v moderní úpravně. Těžba zlata byla zastavena v roce 1968.Těžební zařízení byla demontována, přístup do podzemí je uzavřen. Stopy po dolování jsou však patrné všude (pinky). O velkém rozsahu hornické činnosti, zejména z doby středověku, svědčí velké množství povrchových prací na Kozí hůrce a Panském vrchu.